Další pohled na stav orientálního tance v Čechách
Rok 2010 se chýlí ke konci, mezi tímto a mým posledním článkem na dané téma uběhlo několik let. Za tu dobu, co se v oblasti orientálního tance pohybuji, jsem nasbírala různé osobní zážitky a zkušenosti, proto objektivitu tohoto článku berte s rezervou.
Dá se říci, že obor orientálního tance se rozdělil na dva hlavní směry: kabaretní a tribalový. Folklorní, fantasy a fúzní styly se pohybují mezi těmito dvěma skupinami, dají se zařadit do obou, záleží hlavně na osobnosti a zaměření té které tanečnice. Bollywood a indické tance se nyní ubírají svou vlastní cestou, k vidění bývají na specializovaných akcích nebo na velkých „všestylových“ festivalech. V podstatě většina profesionálních tanečnic má již svoji specializaci a ostatním stylům se věnuje buď okrajově, nebo vůbec.
Tanečnic je všude plno – amatérských i těch na různé úrovni profesionality…český trh je orientálním tancem přesycen. Fungují jak studia mající orientální tanec jako svoji hlavní činnost, tak i nejrůznější taneční školy, fitness či relaxační centra, která nabízí nejrůznější druhy pohybové aktivity, včetně orientálního tance. Hlavní boom je pryč, do módy jdou latinskoamerické styly, zumba, flirt a burlesque, pole dance, navrací se zájem o společenský párový tanec……co bude dál, ukáže čas…
Taneční vzdělávání je dobře dostupné, a to i včetně výuky u zahraničních hvězd (to hlavně formou seminářů v rámci nějakého festivalu) – stačí si vybrat a zaplatit. Totéž se týká rozmanitých tematických CD a DVD, jejichž cena se poslední roky dost snížila, což považuji za jednoznačně pozitivní.
Stejné je to s kostýmy: na trhu je plno českého i zahraničního zboží různé úrovně – nového i bazarového, populární začínají být designové kostýmy z českých dílen. Cena tohoto ošacení však bývá relativně vysoká, protože pořád nemůže konkurovat zboží z míst, jako je Egypt či Indie, která oplývají množstvím levné pracovní síly. Pokud ale chcete originál přesně na míru, který bude navíc kvalitní a funkční, doporučuji si připlatit za českou práci – já osobně se takto pro tanec oblékám už mnoho let, a stále mně nic nepřesvědčilo o tom to změnit…
Ohledně vystupování a prezentace je to poměrně složité: vystupovat a prezentovat se totiž chce každý (bohužel i jedinci s přehnaně velkým sebevědomím, jenž převyšuje jejich taneční um). O možnost vystupovat na velkém známém festivalu či show se snaží všichni, a pořadatelská role začíná být čím dál více nevděčná, protože je nutné mnohokrát dost tanečnic odmítnout, aby se udržela dobrá úroveň akce a přitažlivost pro diváka. Proto většina větších festivalů má představení rozděleno na hlavní show pro „hvězdy“ a otevřenou scénu, kde může vystoupit ten, kdo se přihlásí. Zařazení těchto čísel však bývá ze strany organizátora subjektivní, proto také můžete často vidět na otevřené scéně špičkové vstupy, a galashow za moc nestojí. Účast na festivalu je samozřejmě kompletně na náklady vystupujících, proto se jich mnohdy i velmi dobré tanečnice neúčastní z finančních důvodů. Podmínky a zákulisní zázemí na těchto akcích bývá na velmi špatné úrovni (samozřejmě se najdou výjimky), přístup pořadatelů k účinkujícím je obvykle na způsob „buď vůbec rád, že tě tu nechám vystupovat“…. Já osobně jsem si za poslední rok oblíbila hlavně menší lokální akce, kde většinou bývá dobré zázemí i atmosféra a lidi jsou vůbec rádi, že jste přijeli, publikum není ještě tak zmlsané, jako ve větších městech, a člověk z toho pak má ve výsledku alespoň dobrý pocit.
Placená už bývají pouze soukromá vystoupení, a jsou čím dál vzácnější. Objednatel vystoupení často dá přednost tanečnici na nižší úrovni, ale s menšími požadavky na honorář.
Co více dodat? Já osobně se řadím mezi „staré taneční bardy“, kteří v ČR zažili ten hodně improvizovaný počátek, velký boom, rozvoj a krystalizaci stylů, i současný stav…a jsem za to ráda. Patřím mezi ty beznadějné případy, které provází tanec po celý jejich život, určuje tep jejich srdce a tempo jejich života, proto ať bude další vývoj orientálního tance v Čechách jakýkoliv, jde asi hlavně o tanec jako takový, forma možná není zas až tak důležitá…
Orientální tanec má v ČR už i vlastní internetový časopis: Orient Express