Jiný pohled na stav břišního tance v Čechách po dalším roce
Po dalším roce se opět vracím k tématu jak jsme na tom v ČR s tím břišním tancem. V oboru profesionálního orientálního tance se pohybuji už asi 6 let, české prostředí znám myslím docela dobře, ale moje názory berte jako čistě subjektivní, vycházející z mých vlastních zkušeností a zážitků.
Pokud chcete vědět na co navazuji, přečtěte si článek zde:Rok 2006 byl dle mého názoru zlomový, protože česká orientálně-taneční scéna zažila několik významných změn:
Orientální břišní tanec je už u nás natolik rozšířen, že ztrácí punc exotiky a orientálního tajemna. Kouká na nás doslova všude – hodně se o něm píše, mluví, objevuje se i v televizi (o kvalitě a věrohodnosti podávaných informací lze ale mnohdy silně pochybovat), do kurzů se můžete přihlásit v téměř každém sportovním či relaxačním centru i v malých městech a na vesnicích. Stal se běžnou pohybovou aktivitou, a pokud se nějaké ženy zeptáte, zda už někdy zkusila ty břišní tance, většinou Vám odpoví, že ano.
Právě zažíváme éru lektorek a tanečnic, které sice nějak učí, ale většinou o nich nikdy neslyšel ( a nejspíš ani neuslyší) nikdo jiný, než jejich kurzistky, o nějakých jejich veřejných vystoupeních ani nemluvě. Otázkou je co, a jaké cílové skupině zákazníků může takováto „odbornice“ nabídnout… Smutnou pravdou ale je, že většina žen, která se rozhodne pro lekce orientálního tance, se nedostane dál než do začátečníků, a je jim v podstatě jedno, ke komu se chodí učit, protože nic jiného neznají a většinou ani nehledají.Na druhou stranu se objevilo celkem dost šikovných, nadějných a ambiciózních tanečnic, které mají chuť a vůli na sobě pracovat, což přispívá ke zpestření a rozšíření české orientální taneční komunity.
Hodně profesionálních a veřejně se prezentujících tanečnic se začalo stylově krystalizovat. Po období, kdy všichni tančili „všechno a nic“ jsou u nás tanečnice specializující se na egyptské raks sharki, turecký tanec, folklorní tanec, American Tribal a Tribal Fusion, fantasy atd. Což je podle mně jedině dobře, protože každá tanečnice má svou osobnost a specifický projev, a pokud si najde styl, který jí sedí, dál na něm pracuje a dokáže rozvinout svoje vlohy, vzniká tak jedinečné umění, nezáleží, který směr tance si vybere. Může být dobře zatančený klasický egyptský styl, stejně tak jako dobře zatančený Tribal Fusion. Každopádně každá tanečnice by měla přesně vědět co dělá a co chce publiku sdělit - jak hudbou a choreografií , tak kostýmem a pomůckami, vystoupením samotným. To vše by mělo být podpořeno dobrou technikou tance a fyzičkou, znalosti z teorie a historie nevyjímaje.
Dále je stále znatelnější rozdíl v přístupu a prezentaci mezi těmi, kdo se mu věnují profesionálně (tj. veřejně vystupují, vedou a učí kurzy) a těmi, kteří tančí jen rekreačně. Pro onu většinu, která tančí jen pro sebe a nemá ambice veřejně vystupovat, nejsou nutné investice, které se pro české tanečnice a lektorky již staly samozřejmostí - kvalitní profesionální kostýmy, speciální taneční hudba (a tím nemyslím arabský či turecký pop), vzdělávání se u zahraničních lektorů a v zahraničí, tvorba celkové profesionální image. Na druhou stranu, naučit a nadřít se dá hodně, ale komu není shůry dána alespoň špetka talentu a charismatu, tam ani velké finanční injekce nepomůžou, a místo uměleckého zážitku nakonec vidíte jen holku v hezkém kostýmu s prodlouženými vlasy a keramickými nehty, popř. i silikonovým poprsím…. Velké části divácké obce ale i tohle stačí, a i takováto „panenka“ si najde svoje publikum.
Ač to lidé neradi slyší, musím v této souvislosti mluvit o penězích. Kvalitní kostým je nyní v podstatě jen otázkou finančních možností a osobního vkusu tanečnice, je plno možností, jak je získat – přes internetové obchody, cesty do zahraničí, až po vlastní návrháře. To samé platí o hudbě, videích, vzdělávání se na seminářích, ježdění po zahraničních festivalech. Kdo si může dovolit velkou a drahou reklamu, je vidět, a lidé si ho snáze najdou.
O problematice honorářů za vystoupení taky mnoho tanečnic radši navenek mlčí. Vystupovat můžete často a kdekoliv – zadarmo Vás samozřejmě vezme každý. Ovšem kostýmy nerostou na stromech, vzdělání Vám taky nikdo nedaruje, takže pokud nemáte zdatného sponzora nebo dostatek prostředků z vlastních zdrojů a musíte veškeré náklady na tyto aktivity dotovat ze svého, dlouho to takhle vést nevydržíte. V ČR není pro tento obor nijak široká obec zákazníků, takže musíte brát i vystoupení (hlavně na soukromých akcích), která nemají žádnou uměleckou či prezentační, ale hlavně finanční hodnotu, abyste si na účast na onom velkém a prestižním festivalu vydělaly...
Co se týká konkrétních tanečních stylů, které jsou nyní populární – po zhruba dvou letech období klasického raks sharki (které je podle mně základem pro pochopení orientální hudby i tance jako takového) se i k nám blíží vlna fúzních stylů. Barevnost a třpyt kabaretu a veselost a zemitost folklorních tanců je nyní střídána tajemností a dekadencí v podobě Tribal Fusion a Gothic Belly Dance.
Vlna Bollywoodu námi jen tak lehce proběhla, bez výraznějšího vrcholu. Dle mého názoru hlavně proto, že indické styly tance jsou hodně těžké, vyžadují dlouhodobé studium, a nesedí zrovna každému.Nemůžu říci, že některý styl dobrý a některý špatný, každý se najde v něčem jiném. Ovšem měl by to být styl – dotažený do detailů, nepůsobit jako nejistá a nepovedená improvizace.
Proto i tentokrát ukončím svoje povídání tím, že orientální tanec v Čechách je hlavně otázkou vnitřní vášně a touhy po sebevyjádření. A jsem moc ráda, že se k nám svými cestičkami vůbec dostal.
O čem je český orientální tanec můžete najít na tomto rozcestníku: http://www.bellydance.mysteria.cz/