Turecko 2004
Tak jsem byla v Turecku a neviděla jsem žádné vystoupení břišní tanečnice… Ale zažila spoustu jiných skvělých věcí, takže to rozhodně stálo za to.
Turecko, jak jsem ho viděla já, je země, přes kterou se prohnala různorodá historie i kultura, a každá ta událost po sobě něco zanechala. Je to země přátelských lidí, kteří velmi rádi komunikují, a jsou stále tak nějak v pohodě. Turecko disponuje velkým množstvím možností a zdrojů, ale většina z nich je z evropského pohledu poněkud nevyužitá.
Protože nejsem žádný dobrodruh a zastávám názor, že o dovolené se má hlavně relaxovat, a to v dostatečném pohodlí, vypravila jsem se na pobyt do hotelu v turistické oblasti Turecká riviéra. Moře a slunce mám ráda, ale nejsem z těch, co dovolenou tráví pouze opékáním se na pláži. Tak jsem vyrážela nejen na vzdálenější místa s cestovní kanceláří, ale také do blízkých měst Alanya a Avsallar na pozorovací, a hlavně nákupní výlety.
Turecké nakupování je kapitola sama pro sebe. V jednom obchůdku můžete nad skleničkou silného tureckého čaje a pokuřováním vodní dýmky strávit klidně i několik hodin. To, pokud se obchodníkovi líbíte, baví ho konverzace s Vámi, a nechce Vás „propustit“. Samozřejmostí je smlouvání cen. Za sebe můžu říct, že jsem většinou bojovala statečně, ale chce to nejspíš taky nějakou praxi. Minimálně jedna ze smlouvajících stran je vždy spokojená - obchodník na Vás stejně vydělá, ať je výsledná cena jakákoliv. Útěchou mi bylo, že všechny věci pro tancování, které jsem si dovezla, byly za poloviční, někdy i třetinovou cenu, než v České republice.
Penízkových šátků, kostýmů a doplňků pro orientální tanec bylo v každém obchůdku plno, ale kvalitou i provedením to byly spíš suvenýry pro turisty. Stálo mě celkem dost námahy najít něco „lepšího“.
I když převážná část turistů je z Ruska a Německa, ruštinu a němčinu je tam všude slyšet víc než turečtinu, doporučuji mluvit anglicky a bít se za to, že jste Češi. Téměř nikdo neví, kde Česká republika leží, ale všichni znají naše fotbalisty a … Evu Herzigovou.
Trochu se vlnit v rytmech orientální hudby tam umí asi všichni. Ale břišní tanec, jak jej známe, nechávají profesionálním tanečnicím. Žádné vystoupení tanečnice jsem neviděla, ale zažila jsem vystoupení folklorního souboru, a sama si několikrát tento tanec vyzkoušela. Tančí se v kruhu nebo v řadě v držení za malíčky a hodně se poskakuje. Kdo je na kraji a nikoho se nedrží, mává a točí šátkem. Tančí se nejen večer na zábavě, ale potkalo mě to třeba i na výletě na Pamukkale – někdo začal hrát na buben a na píšťalu a pak tancoval každý, koho hudba zlákala.
Z mých ostatních postřehů: pohoří Taurus je něco opravdu velkolepého. Nekropole a zříceniny Hierapolis jsou velmi zajímavé, dýchá z nich dávná historie. Vápencový útvar Pamukkale je nádherný. Škoda jen, že je kvůli přílivu turistů ve stále horším stavu. Výhled z Alanyjské pevnosti taky stojí za to. Úplně mě ale dostala manufaktura na výrobu ručně vázaných koberců. Ženy, které koberce dělají, jsou moc šikovné a pod jejich rukama vznikají pravá umělecká díla.
V galerii můžete vidět pár fotografií pro ilustraci a inspiraci: obchůdky na bazaaru, nekropole, Hierapolis, Pamukkale, výhledy z Alanyjské pevnosti, interiér mešity, výrobna koberců a ... hotelová květena.
Více o Turecku na: www.turecko.cz