Většina z nás nazývá čajem výluh či extrakt z jakýchkoliv sušených rostlin, které přelije vařící vodou, a vytvoří tak nápoj pro nejrůznější příležitosti. Pokud ale hovoříme o pravém čaji, jedná se o rostlinu čajovník (lat. Camellia sinensis).
Čajovníky jsou keře s celoročně zelenými, kožovitými a silně žebrovitými listy s pilovitým okrajem. Pro pěstování mají největší význam čajovník čínský a čajovník assámský. Čínský čajovník je menší, má menší listy, a hodí se pro pěstování ve vyšších polohách se subtropickým a mírnějším podnebím. Assámský čajovník se pěstuje převážně v tropickém pásmu, od nížin až do horských poloh. Čajovníky pěstované v horských polohách mají sice menší výnosy, kvalita sklizeného listu však bývá velmi vysoká.
První sběr listů bývá zpravidla 4 roky po výsadbě čajovníkového keře, úrodu dává zhruba 30 let. Kvalita úrody během roku silně kolísá. Sběr čajového listu se provádí převážně ručně, v Japonsku jsou používány speciální střihací kombajny. Správné načasování sklizně a dodržení přísných hygienických podmínek je nezbytným předpokladem pro získání kvalitního listu. Sklízí se mladé koncové výhonky sestávající z tipsu a 2 – 5 lístků.
Pěstování čaje v IndiiS pěstováním čaje v Indii, coby úkolem Východoindické společnosti, začali Angličané v 19. stol. Tamní čajovník byl vyšlechtěn z divoce rostoucího čajovníku v assámské oblasti. Vlastníky plantáží byli Angličané a hlavní odbytiště měli v Anglii. Nejvýznamnější pěstitelskou oblastí byl Assam.
Výroba čaje
Indický čaj řadíme mezi černé čaje. Tento název se odvíjí od tmavé barvy fermentovaných lístků. (V Číně je rozšířené označení červený čaj – dle barvy nálevu.)
Pokud navštívíte některou z čajoven a nemáte zrovna chuť na samotný čistý čaj, doporučuji okusit povzbuzující a euforizující indickou specialitu – čaj Dátá masala. Jedná se o nápoj ze silného indického čaje, mléka a směsi koření.
Chcete li vědět více, zde je odkaz na rozsáhlé stránky o dálnovýchodní čajové, a nejen čajové kultuře: www.holymtn.com