Jiný pohled na stav břišního tance v Čechách
Moje následující povídání je v podstatě reakcí na článek, který jsem před nedávnem četla. Měla jsem z něho poněkud smíšené pocity, ale patrně splnil svůj účel, protože mě alespoň přiměl se nad tímto problémem zamyslet. Proto, než budete pokračovat ve čtení, koukněte na „Aprílové zamyšlení o stavu břišního tance v Čechách“ na adrese http://www.volny.cz/dancedo/clanek12.htm
Podle toho, co autorka píše, má za sebou zkušenosti, o kterých se většině českých tanečnic může zatím pouze zdát, tj. dlouholeté angažmá v pětihvězdičkovém nočním klubu v centru Káhiry. Zcela chápu její rozčarování z toho, že musela toto místo opustit, a po návratu do Čech na ni čekalo něco úplně jiného, než byla zvyklá.
Břišní tanec je u nás záležitost poměrně mladá a ve většině případů má své zdroje v Německu, nikoliv v zemích, kde tento tanec vznikl. On je v Čechách vůbec nedostatek autentických informací. A pravdou je, že pod vlivem velkolepé a draze placené reklamy mnohokrát kvalitní zdroje zaniknou a pak se jen těžko hledají.
Styl mého tance má za základ styl egyptský. Ale pokud se mi líbí nějaký prvek, mající původ v jiném stylu tance, tak ho prostě do svého tancování zařadím. Za tento přístup by mě asi v autentickém prostředí neměli moc rádi. Ale já žiji v zemi, kde se tato pravidla dodržovat nemusí. A proto si užívám této svobody projevu, jak jen to jde. Stejný přístup mám i k hudbě, kterou si pro svůj tanec vybírám. Když nahlédneme do repertoáru tanečnic z Německa nebo USA, kde je orientální tanec na úplně jiné úrovni, zjistíme, že ve vytváření nejrůznějších kombinací různých druhů tance, jsou opravdu vynalézavé.
Přístup ke kvalitnímu tanečnímu vzdělání zde taky není zrovna jednoduchý. Možná v Praze ano, ale ostatním městům se zatím poněkud vyhýbá. Pro mnoho českých tanečnic je tancování a vedení kurzů více zájmem a vášní, nežli zdrojem příjmů. Téměř všechny lektorky, co znám /včetně mně/, mají své civilní zaměstnání na plný úvazek. Takže možnost vypravit se za tancem po Evropě, USA nebo nejlépe za autentickým tancem do arabských zemí, si nemůže dovolit každá.
Co se týká české schopnosti improvizace, díky Bohu za ni! Bez patřičného nadšení pro věc, šikovných českých nožiček a oněch múz bychom patrně nebyli ani tam, kde jsme teď. Musím ale uznat, že v některých případech se spíš jedná o snahu upletení biče z jednoho určitého druhu živočišného materiálu, který k tomu není vůbec vhodný… Když to vezmu podle sebe, opravdu mám snahu učit se u dobrých lektorů, ale…nechci se opakovat.
Ohledně „napodobování“: každý učitel má svoje zdroje znalostí a dovedností a nemůže se zlobit na své žáky, pokud se sami prezentují tím, co je naučil. A situace, kdy šikovný žák může i překonat svého učitele, nebývá zas tak neobvyklá. Ale ne každý je na to připraven.
Závěrem chci říct, že jsem moc ráda, že jsem tou „polonahou divoženkou“, protože mi tento tanec přináší potěšení a radost. A to se snažím dávat i svým žákům.
Víte, co je denním chlebem cizinek, které se živí jako tanečnice v arabských zemích? /článek je anglicky/ www.meissoun.ch/westtanz-e.htm