Choreografie v. improvizace a technické zajištění vystoupení
Přístup k tvorbě choreografií je u různých tanečnic různý. Opět můžeme říci, že taneční choreografie, obzvláště sólová, je jedním z evropských vlivů na orientální tanec. Pokud se tanečníka v některé ze „zemí původu“ zeptáte na choreografii, nebude vědět, o čem je řeč (no, nyní v době celkové globalizace asi ano)… v případě folklorních tanců je tento dotaz asi zcela zbytečný.
Klasické sólové sharki je založeno na přesné interpretaci hudby tělem, doprovodem je živá hudba, často se jedná o hudební improvizaci, hlavně v případě bubnových sól. Záleží na domluvě a míře souladu tanečnice a hudebníků, nicméně, rozumný hudebník tanečnici nežene na hranici možností, poněvadž cílem vystoupení je poskytnout zábavu divákovi, nikoliv aby se vystupující uštvali do bezvědomí. Tanečnice by měla umět v hudbě „číst jako v knize“ a nechat se jí vést k vytvoření naprosté harmonie hudby a pohybu.
V případě reprodukované hudby se to může zdát jednodušší, protože z CD je daná skladba stále stejná, a tanečnice se jí může naučit, popř. si dopředu vytvořit přesnou choreografii tance. Ztrácí se ale ta někdy téměř hmatatelná energie a neverbální komunikace mezi účinkujícími.
O tomto tématu jsem mluvila s mnohými profesionálními tanečnicemi, většina z nich si pro svoje vystoupení přesné choreografie nedělá. Ovšem za samozřejmé považují „naposlouchání“ a znalost skladby, ve které si najdou výrazné či efektní momenty, podle nichž se pak řídí a orientují v hudbě, zbytek je improvizace. Takovéto zpracování skladby není typické jen pro klasické taneční styly, ale i pro ty ostatní…ale o tom později.
Já osobně choreografie ráda nemám, při mě tanci omezují a navíc si je nepamatuji, a to i v případě, že jsem je sama vytvořila. Choreografie vytvářím pro výuku, poněvadž většina českých žen se improvizace buďto bojí a stydí se, nechce se jim při tanci „nic vymýšlet“, anebo prostě jen potřebují nějaké vodítko či vědomí, že „se něco naučily“. Smysl choreografie ve výuce nevidím v kompletním nadrilování daného kusu, ale v osvojení si reakcí na určitý styl hudby a zapamatování kratších, i jinde využitelných kombinací prvků.
Choreografie je nutností v případě skupinového vystoupení, u skupiny je důležitá jak choreografie taneční, tak prostorová. Na více tanečnicích jsou nedokonalosti daleko více vidět, proto je na místě nejen taneční dril, ale též (pokud je to možné) generální zkouška na místě představení - práce s prostorem může být na jiném místě velmi rozdílná, a může choreografii nehezky a zbytečně rozhodit.
Fantasy a fúzní styly využívají sice hudbu, která je jednodušší stran změn rytmů a nevyžaduje tak přesnou interpretaci, ale je složitější tím, že ve většině případů nebývá skládána přímo pro tanec, a tudíž musí tanečnice vymyslet průběh a příběh, který není již vytvořený skladbou samotnou. Právě netradičnost hudby dává tanečnici velkou volnost projevu, možnost využít též neorientální formu pohybu a popustit uzdu svým pocitům a fantazii. To vyžaduje i schopnost realizace technické stránky daného „výmyslu“, aby bylo vše sladěné a domyšlené tak, aby výsledkem byl příjemný zážitek pro diváka i pro tanečnici. Obzvláště u fantasy stylů orientálního tance je důležité maximálně využít možností vybrané hudby pro správné umístění zajímavých prvků a různých efektů.
Více o rekvizitách v tanci se můžete dočíst v tomto článku.
Časté je vytváření si „vlastní“ hudby kombinované z různých skladeb. Pokud nejste dostatečně technicky schopní a svěříte mixáž skladby člověku, který ovládá dané programy v počítači, doporučuji pracovat na tom společně s ním – převážná většina těchto lidí sice totiž dokáže mix udělat, ale většinou neslyší to, co vy, a výsledky bývají poněkud kostrbaté.
Dost často se řeší otázka originality. Při využití cizí choreografie pro vlastní vystoupení se uvádí autor choreografie, a to i v případě, že jste ji trochu upravili tak, aby vám lépe vyhovovala. Souvisí to jednak s profesní etikou, ale také s ochranou autorských práv. Nicméně, v tomto oboru se tyto záležitosti dosti špatně dokazují, proto lze stále apelovat spíše na etické smýšlení a chování ostatních.
Pokud se věnujete neklasickým stylům, a přijdete (dle svého mínění) na něco naprosto neotřelého a originálního, buďte dopředu smířeni s tím, že onu úžasnou novinku už zcela jistě vymyslel někde někdo jiný před vámi, jenom o tom ještě nevíte. Lidé všude na světě mívají bujnou fantazii i odvahu svoje nápady realizovat, a v ČR přece jen není tradice orientálního tance nijak dlouhá…
Volný přístup k nejrůznějším videím na např. www.youtube.com nám poskytuje mnoho zdrojů inspirace. Kde je hranice mezi inspirací a prostým kopírováním? Myslím, že lze se ctí využít nápad jiných interpretů, ale každý by pak do své práce měl vložit i část sebe a své invence, aby výsledkem nebyla jen prezentace už zrealizovaného, pouze pod jiným jménem. Pokud by známé či neznámé tanečnice nechtěly, aby byly jejich znalosti či výkony využívány někým jiným, tak by svému umu nikoho neučily, ani by neuveřejňovaly záznamy svých vystoupení na oficiálních videokazetách/DVD.
S choreografií a umístění různých efektů a rekvizit do tanečního vystoupení souvisí technické zajištění, kterým se nejčastěji myslí ozvučení a osvětlení popř. výpomoc na scéně. Toto se samozřejmě týká pouze „velkých“ podií. Než budete chtít něco realizovat, je na místě se zeptat na technické vybavení v daném sále, abyste pak po technicích nepožadovali nemožné např. pohyblivé bodové či barevné světlo, reflektory na podlaze atp. Technici jsou kapitola sama pro sebe, a já (stejně jako mnoho jiných tanečnic) je považuji za nejslabší a nejkritičtější článek představení. Narazit na technika, který je gramotný tj. přečte si vaše požadavky, a ochotný je realizovat, se nepodaří příliš často. Pro většinu z nich je cokoliv jiného, než „rozsvítit světlo a pustit hudbu“ nadlidským výkonem, proto mě zkušenost naučila co nejvíc minimalizovat množství a náročnost svých požadavků, největší možný podíl netaneční práce na podiu si zajistit sama nebo to svěřit někomu známému, spolehlivému, a pokud to jde, vyžadovat alespoň technickou zkoušku. Ovšem i s nemožným technikem (pokud není natolik nemožný, že vám vůbec nepustí hudbu, nerozsvítí světlo nebo pustí cizí skladbu) a s omezenými technickými možnostmi se dá zrealizovat pěkné vystoupení. Schopnost se s těmito překážkami vypořádat považuji za jeden z aspektů profesionality tanečnice.
Pokud se vám podaří narazit na technika-profesionála, zaradujte se a zkuste si přát a vymýšlet. Může se vám stát, že po vás bude dopředu požadovat napsaný tzv. „technický/světelný scénář“. Jedná se o rozklad skladby, kde se k přesné časové stopáži přiřazují požadavky na způsob osvětlení a ozvučení popř. se stručně popíše průběh vstupu. Je dobré tento scénář zpracovat do přehledné tabulky a uvést také barvu kostýmu. Schopný technik většinou nejpozději při generálce pochopí, co požadujete a dokáže tanečnímu vstupu velmi pomoct. Bohužel se stávají i opačné případy - ve sbírce záznamů svých vystoupení (mám ho jen na VHS a tudíž ho sem nemůžu vložit) mám jeden doslova odstrašující případ, kdy na mně, oděnou v kostýmu růžovo-lososové barvy, po celou dobu svítili zeleně a modře. V důsledku toho jsem tam vypadala jako nemrtvá vodnická dcera nikoliv jako břišní tanečnice oslavující život a ženství…
Při vystoupeních na malých prostorech jako jsou restaurace, hotely nebo konferenční místnosti se technické požadavky většinou omezují na pouštění hudby. Můžete k asistenci využít někoho z pořadatelů, ale spolehlivější většinou bývá si vzít s sebou nějaký zasvěcený doprovod, který vám vypomůže. Je dobré se předem informovat o velikosti prostoru na tancování, abyste si podle toho mohli taneční číslo připravit a přizpůsobit choreografii. V malých prostorách se většinou realizují soukromá vystoupení, objednavatelé nejsou profesionálové, tudíž míra dezinformací bývá veliká, kapitolou sama pro sebe a zdrojem četných dobrodružných zážitků bývají vystoupení ve venkovních prostorách.
Proto jsou třeba hlavně schopnost improvizace, pevné nervy a pozitivní přístup… protože vystoupení, které proběhne zcela hladce a na kterém se nic nečekaného nestane, je výjimečné… a když už nic, budete alespoň bohatší o „veselé historky z natáčení“, které budete moci přidat k dobru třeba na webových stránkách…